Helenisin blog

Vitam Vas

Blaznive napady

EPOCHA - ČLÁNEK
To snad nemysleli vážně 
Střípky z tvorby obrozeneckých kutilů

Pánové nosí cylindry, dámy cudně klopí oči před každým, kdo si dovolí pohlédnout jejich směrem. Už dlouho nebyla žádná větší válka a ve městech vládne blahobyt a přísná morálka. Efektivita práce se každý měsíc nepřevádí do sloupcových grafů. Devatenácté století se láme v dvacáté a lidi mají spoustu volného času. Třeba na vynalézání.

Měšťanstvo je novým věcem otevřené. Různá „hejblata“ do domácnosti, do přírody i pro zábavu jsou v módě stejně jako cylindry a klopení očí. Trhovci se zásoby nových patentů nebojí nakupovat. Dobře vědí, že lehce prodají i ten největší nesmysl. Jak taková typická procházka po výroční pouti vypadala?

Nezbytnosti pro vybavení domácnosti

„Přistupte blíže, paninko, a neváhejte. U mě najdete to, co potřebujete. Ručím vám za to, že moje zboží je prvotřídní kvality… Jestlipak pan manžel chrápe?“ chrlí ze sebe zkušený trhovec. Poslední věta ženu opravdu nalomí. Zastaví se. Historický dvojník teleshopingového Horsta Fuchse už ví, že udělá obchod.

Kromě speciálních kožených pásků, kterým se mužská brada nehybně upevnila tak, aby ústa nešla otevřít, má v zásobě i spoustu dalších prvotřídních vynálezů.

Stejně jako Horst i on paní Novákovou zahrne chválou na přípravu pokrmů bez omastku. Kdo dnes vaření v horkém vzduchu pokládá za novinku, hrubě se mýlí. Souprava k tomu určená spatřila světlo světa v roce 1907. Už tehdy se o výhodách takových výrobků samozřejmě argumentovalo na základě „vědeckých“ poznatků.

Horkovzdušná trouba vypadala jako hlubší pánev s otvory ve dně. Na plotnu se pokládala dnem vzhůru a teprve na ní se stavěl hrnec, ve kterém se vařilo. Proti dnešním soupravám měl dřívější model nespornou výhodu. Kupoval se, a později vyhazoval, jen jeden kus nádobí.

Od podobného stánku se ale dalo odejít i s brýlemi pro kuřata, přístrojem k otevírání lusků (to byl opravdový hit, který nechyběl v žádné větší kuchyni), automatickým vařičem vajec nebo parním šicím strojem. Považte, že už existovala i elektrická myčka talířů s užitným výkonem 2000 kusů za hodinu! Může se s ní ta vaše dnešní měřit?

B> Do lesa jedině s přenosným hákem

„Vyrazili jste s vaší slečnou na výlet do lesa. Je velké horko, takže vám nezbude, než odložit kabát. Chcete svoje oblečení nechat válet v prachu cesty? Nemusíte, náš patentní přenosný hák vám bude věrně sloužit celý život!“ Něco podobného by se mohlo na druhém konci pouti zrovna ozývat od konkurence.

Přenosné háky se začaly vyrábět v roce 1905 v Paříži. Byly ze silnějšího plechu, který měl na jedné straně kuličky a na druhé hrot. Vprostřed byl přinýtovaný vrut do dřeva. Hák se zašrouboval do stromu kuličkou nahoru. Dole se opřel bodcem. Dal se na něj pověsit svrchník nebo sako, deštník, slunečník i klobouk.

Zálesáci měli vůbec spoustu možností, čím se vybavit. Jedna liberecká firma například vyráběla jednu dobu velmi oblíbené ostruhy do náledí. Šroubovaly se do přední svislé stěny podpatku na botě a svoji funkci plnily na jedničku.

Velkým triumfem pokroku na tomto poli byl skládací most. V roce 1900 ho sestrojil bruselský inženýr D. Doyen. Jeho plně postačující varianta o rozpětí 6 metrů se nechala nosit na zádech. Ty delší (10 a 18 metrů) už byly o něco těžší. Šikovný dvoukolák se ale v té době dal pořídit za pakatel. Původně byly skládací mosty navržené pro potřeby armády, bohatší turisté si je ale mohli lehce dovolit.

Výčet věcí, kterými se dalo blízké okolí měst porážet na hlavu, nekončí. Někdejší majitelé zemních a vodních tricyklů nebo na hlavu nasazovacích slunečníků by mohli vyprávět.

Aparáty pro vlastní potěchu

Poslední pořádnou cílovou skupinou, na kterou se dalo se všemi těmi novými krásnými stroji dobře zaútočit, byli všichni ti, co se rádi bavili. Ne vždycky to musely být děti, i když plačící potomek dokáže otevřít peněženku i toho největšího držgrešle. A to prodavači věděli stejně dobře kdysi jako dnes: „Máš rád čokoládu, chlapečku. Že ano. No tak to bys měl tatínka hezky poprosit, aby ti koupil čokoládový gramofon.“

Taková věc opravdu existovala. Dětský gramofon z roku 1905 zaznamenával a později i přehrával zvuky z čokoládové desky. Čokoláda fungovala stejně dobře jako vosk (vsuvka pro mladší čtenáře: gramofon, dříve nazývaný fonograf, je přístroj, který pracuje podobně jako dnešní CD s kotouči z umělé hmoty, zvuk vznikal chvěním jehly v drážkách těchto původně voskových kotoučů). Když se dětem nahrávka přestala líbit, tak ji jednoduše snědli jako obyčejnou čokoládu. Přístroj se dal pořídit za necelých 5 rakouských korun.

Od podobného trhovce se dalo třeba i odjet na něčem, co dost připomínalo dnešní brusle. Vypadaly jenom malinko jinak. Byla to poměrně velká připínací kolečka sahající až do půli lýtek. Na každé noze bylo pouze jedno, ale bruslilo se na nich stejně jako dnes. Pouze dámská kolečka měla navíc bezpečnostní síťku. Aby se sukně nezamotala do kola.

Vlastně toho už tenkrát existovalo dost. Kdysi typický sortiment vietnamských tržnic – digitální hodinky – jsou na světě od roku 1894. Nemají v sobě pravda ani kousek elektroniky, ale komu to vadilo.



Richard Cacák Deset největších vynálezů lidstva

Jak by měl vypadat žebříček 10 největších vynálezů lidstva? Asi by si ho každý postavil jinak. Určitě se najde mnoho lidí, kteří s tím naším nebudou vůbec souhlasit. Kde je puška nebo letadlo? budou se rozhořčeně ptát. A právem. Berte proto, prosím, následující tabulku jako návrh. Rozhodovali jsme se podle toho, jaké měl vynález důsledky pro všední život, jestli se ještě používá. Začali jsme rokem nula (jinak by různé pluhy, peníze a lodě okamžitě všech deset míst zabraly) a v potaz jsme brali jenom fyzicky existující věci. Vynechali jsme i mnohdy hodně užitečné věci, které ale závisí na něčem jiném (převodovka). Tady je našich deset favoritů:

1. Mechanické hodiny – máme alespoň zdání, že víme, co je to čas

2. Toaleta a kanalizace – jen se smějte, zkuste si ale bez nich představit moderní velkoměsto

3. Knihtisk – informace se v tištěné podobě dají skladovat, mnohem lépe se předávají

4. Protilátky a antibiotika – ještě před třemi sty lety se na infekce všech druhů masově umíralo

5. Telefon – je třeba něco psát? Navíc mobilní podoba dala tomuto vynálezu nový rozměr.

6. Elektrická síť – pro moderní civilizaci něco jako krevní řečiště pro člověka

7. Automobil – jak by vypadal svět, kterému by díky naší potřebě rychlých přesunů nevládla ropa?

8. Televize – změnila naše vnímání, rychle, stručně, povrchně, líbivě, to jsou její hesla; vítězný kus nábytku.

9. Počítač – nic se nerozvíjí rychleji než počítačový průmysl, jeho budoucnost nedokážeme odhadnout.

10. Něco jiného? – sem si můžete umístit to, co jsme podle vás hrubě opomenuli. Je to internet, antikoncepce, nebo třeba skládací most? To je jen na vás.

Perpetuum mobile – věčný sen

Stroje, které se nikdy nezastaví se lidé pokoušeli konstruovat odedávna. První zaznamenaný pokus pochází z poloviny 12. století. Pak přicházeli další a další snaživci. Vždycky se ale ukázalo, že taková idea bohužel nesouzní s našimi fyzikálními zákony. I když - pokus jistého Jamese Coxe ze šedesátých let 18. století nevypadal vůbec marně. Cox byl hlava otevřená a tak, spíš než aby se snažil proti přírodě bojovat, rozhodl se její síly spoutat. Jeho přístroj známý jako Coxovy hodiny existuje dodnes. Hodinový strojek v něm poháněl barometr, který reagoval na změnu atmosférického tlaku. Zastavil se bohužel poté, co ho přemístili.

Jinak se ale konstrukce perpetuum mobile týkala povětšinou blouznivých snílků. Ne že by se při luštění nerozluštitelného nedalo přijít na nic užitečného; všechny snahy o stále pracující stroj ale končily naprostým nezdarem. Nebo ostudou, když vyšlo najevo, že za neúnavností lopatek stojí nějaký podvod. Jednu dobu se se zaručeně funkčními věčnými motory roztrhnul pytel tak, že Americký patentový úřad začal takové přihlášky přijímat jenom s funkčními modely. Tím se množina zájemců značně zmenšila.