Helenisin blog

Vitam Vas

Hlavy ceskych panu

Kam se poděly hlavy popravených českých pánů? Kam se poděly hlavy popravených českých pánů?


Úsvit 21. června roku 1621. Výstřel z děla upozorňuje, že kat Jan Mydlář (1572 – 1664) začíná v Praze vykonávat rozsudky nad odbojnými stavy. Během čtyřhodinové veřejné exekuce je popraveno 27 mužů. Pro výstrahu jsou hlavy dvanácti z nich vystaveny na střešním ochozu Staroměstské mostecké věže. Po deseti letech jsou lebky sundány, ale jejich stopa náhle mizí. Podaří se někdy nalézt místo, kde jsou pohřbeny?

Poprava odsouzených se koná na vyvýšeném podiu před Staroměstskou radnicí v Praze a přihlížejí jí tisíce lidí. Pro urozené diváky je při zdi radnice postavena tribuna s křesly, pokrytá černým suknem. Odsouzenci jsou popravováni v posloupnosti od šlechticů po měšťany. Ostří meče kata Jana Mydláře neuniká ani šestaosmdesátiletý rytíř Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535 – 1621). Proč vlastně musí zemřít takovou smrtí?

Trest za neposlušnost

Habsburská moc nemůže připustit, aby její autoritu někdo podrýval. V neděli 23. května 1618 jsou tři královští úředníci vyhozeni z oken na Pražském hradě. Začíná stavovské povstání, které 8. listopadu 1620 končí bitvou na Bílé hoře. Vzbouřenci proti císaři jsou poraženi a pro hlavní představitele stavů je jedinou možností přežití emigrace. Další účastnici povstání jsou postupně uvězněni. Původně má být popraveno 45 lidí, ale císař Ferdinand II. (1578 – 1637) díky přímluvcům několik rozsudků zmírňuje. Přesto zůstávají tresty extrémně tvrdé.

Hlavy ve výškách

Odsouzení se nemohou hájit a mnozí jsou popraveni jen pro výstrahu místo jiných, kterým se podařilo uniknout ze země. Rektorovi pražské univerzity Jánu Jesseniovi (1566 – 1621) navíc nechává císař vyříznout jazyk – jako trest za přesvědčování uherských stavů k rebelii. Po stětí hlavy je učenec ještě rozčtvrcen. Ferdinand II. hrůzu umocňuje také tím, že nechává na veřejných místech vystavit čtrnáct hlav popravenců. Hlava Jana Šultyse (1560 – 1621) je pověšena na městské bráně v Kutné Hoře a Maxmiliána Hošťálka (1564 – 1621) v Žatci. Dvanáct hlav největších provinilců je umístěno v kovových koších na ochozu Staroměstské mostecké věže Karlova mostu. Jaký je jejich další osud?

Po deseti letech z věže

Na vrchol věže, kde jsou hlavy dvanácti lidí, je asi hrůzná podívaná. Nebo si obyvatelé na nezvyklý pohled rychle zvykají? Je raný novověk a za městy jsou popraviště s rozkládajícími se těly oběšenců poměrně běžná. Většina hlav vydrží na věži 10 let. Jen v roce 1622 vyslyší císař Ferdinand II. prosby hraběnky Šlikové (1589 – 1649) a povolí jí pohřbít lebku k tělu Jáchyma Ondřeje Šlika (1569 – 1621) v pražském kostele sv. Salvátora. Zbylých jedenáct hlav (dvou šlechticů, sedmi rytířů a dvou měšťanů) vydrží na věži až do listopadu roku 1631. Tehdy totiž do Prahy vstupují saská vojska protestantského kurfiřta Jana Jiřího I. (1585 – 1656) a nastává doba uvolnění. V neděli 30. listopadu 1631 dvě hodiny po poledni je z věže postupně snášeno všech 11 lebek. Písař Mikuláš Diviš z Doubravína, který byl při staroměstské exekuci potrestán přibitím jazyka k šibenici na dvě hodiny, nyní lebky identifikuje, ukládá do krabice a ke každé z nich dává lístek se jménem. Krabice jsou položeny do dřevěné rakve. Za zvuku zvonů ji mohutný průvod nese až do Týnského chrámu.

Tady stopa končí

Po skončení smutečního obřadu lebky mizí. Všichni účastníci zřejmě tuší, že nastalé období klidu bude v Čechách trvat jen krátce, a proto z obav před dalším osudem ostatků je místo pohřbu velmi pečlivě tajeno. K jejich uložení dochází až za tmy a v přítomnosti svědků, kteří jsou krátce na to okolnostmi donuceni emigrovat. Tentokrát už navždy. Místo hrobu nikdo neprozradí. Jsou ostatky dodnes uloženy v Týnském chrámu? Taková varianta je ale hned nasnadě a případní hledači by měli příliš snadnou práci. Navíc tomu odporují i výsledky výslechu pomocníka faráře z Týnského chrámu Matěje Krocínovského (1583 – 1648), ke kterému dochází v roce 1636.

Svědectví farářova pomocníka

i>„Bez mého vědomí tam nikdo nevstoupil a o tom, kde lebky nyní jsou, nic nevím. Snad byly odneseny do Karolina a od té doby je nikdo neviděl. V Týnském chrámu ale rozhodně nejsou,“ tvrdí při výslechu Matěj Krocínovský. Třeba nechce riskovat mučení a schválně vyšetřovatele navádí na stopu do Karolina. Zdá se totiž nepravděpodobné, že by někdo pohřbil hlavy politiků na univerzitní půdě. Ale kdoví? Je také docela možné, že o místě pohřbu skutečně nemá ponětí. Chce se Krocínovský svojí výpovědí jen rychle dostat ze spárů vyšetřovatelů? Navzdory jeho slovům se dodnes mnozí odborníci domnívají, že ztracené hlavy byly uloženy právě v Týnském chrámu. Pokud ano, jsou tam stále?

Podivný nález

Historik Jaroslav Schaller (1738 – 1809) píše, že v roce 1766 je při kopání základů pro obnovovaný oltář Panny Marie v Týnském chrámu nalezena vedle sakristie rakev s dvanácti lebkami. Avšak objevené artefakty mizí neznámo kam. Jde o hlavy z roku 1621? Tady něco nehraje! Má jich být jedenáct, ale zpráva hovoří o dvanácti. Tento fakt publikovanou informaci značně znevěrohodňuje. Další lebky jsou před několika lety objeveny v obvodové zdi kostela. Tentokrát je zkoumají i vědci, včetně známé antropoložky RNDr. Miluše Dobisíkové (*1943). Jednoznačně prokazují, že ani tyto ostatky nepocházejí z roku 1621. Týnský chrám je mnohokrát marně prozkoumán. Možností, kde se ještě nekopalo, už moc není. Unikají zmíněné hlavy naší pozornosti, nebo jsou uloženy úplně někde jinde? Jaká další místa jsou ve hře? Pomineme-li Karolinum, velkou naději skýtá kostel sv. Salvátora v pražské Salvátorské ulici.

Proč zrovna sv. Salvátor?

Indicií k této teorii máme hned několik! Kostel byl v roce 1631 v rukou evangelického řádu paulánů a nachází se jen pár minut od Týnského chrámu. Je to tedy ideální místo pro tajný přenos rakve s jedenácti lebkami. V kostele byl kdysi pohřben i Jáchym Ondřej Šlik, takže souvislostí je zde opravdu hodně. A to ještě není všechno! V roce 1862 je v časopise Lumír zveřejněna zpráva jeho vydavatele Ferdinanda Břetislava Mikovce (1826 – 1862), že ve spise Jana Amose Komenského Historie o těžkých protivenstvích církve ve výtisku pocházejícím z 18. století nalezl zajímavou poznámku. V pasáži pojednávající o hlavách „byly pohřbeny v místě takovém, jehož by se žádný z nepřátel dozvědět nemohl“ někdo rukou dopisuje: „N. B. v pavlanu pod věží“ (pavlán je balkon větších rozměrů – pozn. red.). Tento výtisk bohužel zmizel, a tak jsme odkázáni pouze na citaci ve zmíněném časopise. Zkratka N. B. může označovat řád nejmenších bratří, tedy paulánů. Je ale tato poznámka správně citována?

„V“ může být také „U“

V psané podobě se písmeno „v“podobá písmenu „u“, takže to klidně může znamenat „N. B. u paulanu pod věží“. O věži se zmiňuje také historik Jan Nepomuk Zimmermann (1788 – 1836) ve svém díle Dějiny zrušených klášterů z roku 1833: „Za noci však pochovali hlavy v tichosti kostela sv. Salvátora v blízkosti věže se zvony.“ Není se co divit, že se oči badatelů tak často obrací právě ke sv. Salvátoru. Jenže ten byl během stavebních úprav několikrát prozkoumáván a opět neúspěšně. Velký výzkum je prováděn například v roce 1863 a 1911. Kupodivu se nikdo nemá k tomu, aby otevřel zazděný vchod pod jižní věží. Pod dlažbou kostela jsou v té době nalezeny jen dvě prázdné hrobky. Jedna z nich je malovaná a nachází se pod kazatelnou, což je místo, které by mohlo být podle pramenů původním hrobem Jáchyma Ondřeje Šlika. Jeho ostatky jsou ale po několika letech, nejdříve v roce 1631, vyzvednuty a odvezeny pryč. Znamená to, že jsme v koncích? Vyčerpali jsme tím všechny možnosti?

Pátrání s psychotroniky

Naštěstí existují i další způsoby pátrání po jedenácti ztracených hlavách, aniž by archeologové museli prokopat oba kostely. V roce 1998 se do obou chrámů vydávám také s psychotroniky Stanislavem Brázdou a Tomášem Sychrou. Ti určují hned několik dutin, snad hrobů, ale u žádného z nich nedovedou zjistit, zda jsou prázdné, nebo něco obsahují. U sv. Salvátora jsou výsledky proutkařů ověřovány citlivým georadarem. Moderní přístroj potvrzuje anomálie, které předtím označují proutkaři. Nikde však ani stopa po hledaném hrobu. Posledním neprozkoumaným místem je zmíněný zazděný prostor pod věží. Opět nám pomáhá moderní technika. Do vyvrtaného otvoru ve zdi zasouváme malou kameru, která nám přiblíží obsah nepřístupné komory. Na monitoru se ukazuje velký prostor. Jsme po dlouhé době prvními, kdo se do něj může podívat. Všude je plno prachu a suti, ale lebky ne.

Kde tedy jsou?

Otázky kolem místa uložení lebek nadále zůstávají. Hledáme na správných místech? Co když jsou hlavy popravených už na sklonku roku 1631 odvezeny z Prahy? Vždyť i ostatky hraběte Šlika jsou ve stejné době přemístěny. Je také možné, že si hlavy odnesli pozůstalí už po skončení obřadu a dodatečně je pohřbili k tělům. Zajímavé je, že se touto myšlenkou mnoho badatelů nezabývá… Podaří se někdy vyřešit tuto záhadu? Existují nějaké stopy ukazující na místo posledního odpočinku obětí staroměstské exekuce, které již mnoho let unikají naší pozornosti?