Helenisin blog

Vitam Vas

Karel IV

4 manželky Karla IV.: Nepohodlné lásky, intriky, boj o trůn a rychlá smrt 4 manželky Karla IV.: Nepohodlné lásky, intriky, boj o trůn a rychlá smrt


Tajemství českých dějin

4 manželky Karla IV.: Nepohodlné lásky, intriky, boj o trůn a rychlá smrt

Markrabě moravský, český král a posléze i římský císař Karel IV. měl hned čtyři manželky. Ani u jedné z nich ale s jistotou nevíme, jak vlastně zemřela. Staré kroniky mlčí anebo jen opatrně mlží…

Faktem je, že na smrti dvou z nich mocný panovník víceméně vydělal. Na smrti třetí získali jeho protivníci. Čtvrtá žena Alžběta (Eliška) Pomořanská, která jako jediná Karla přežila, měla zase sama spoustu nepřátel a také o okolnostech jejího skonu toho není příliš známo. Vydejte se teď společně s HISTORY revue za osudy čtyř žen, které, třeba i svou smrtí, zasáhly do koloběhu českých dějin.

1. Manželka hysterka
Manželka: Blanka z Valois
Životní data: 1316–1348
Původ: sestra francouzského krále Filipa VI.
Teorie o její smrti: mor, tuberkulóza, vražda, sebevražda

První manželku Blanku z Valois si český kralevic Karel (1316–1378) bere roku 1323 z vůle svého otce Jana Lucemburského. Ten přemyslovského prince „uklidí“ před odbojnou českou šlechtou do Francie a ožení v pouhých sedmi letech se stejně starou princeznou. Svatba je vzhledem k věku snoubenců pouze symbolická. Karla pak vychovávají u královského dvora v Paříži, zatímco se jeho mladinká manželka vrátí domů na zámek své matky, paní Mahaut de Châtillon-Saint Pol. Sexuálně spolu začnou ti dva žít až kolem roku 1330, kdy prý Karel svoji věčně pobledlou a neduživou manželku romanticky unese…

Marné čekání na následníka
Jenže princeznina dušička si užívá jen do času. 15letý kralevic musí následovat svého otce do Itálie. Zde získá bohaté erotické zkušenosti. Manželce se pak věnuje se střídavou intenzitou – musí přece zplodit následníka! Blanka mu ale dává jen dcery. Karel má stále více povinností mimo Prahu, kam královna triumfálně vjíždí 12. června 1334, takže bývá často „z domu“. Jen někdy ji může vzít s sebou. Hysterická Blanka, která mu svými scénami znepříjemňuje život, upadá do stále větších depresí. Z nich ji poněkud vytrhne až korunovace českou královnou 2. září 1347, po níž následuje opulentní hostina. Královna Blanka se výtečně baví! Ale už další den ji vrátí do smutné reality. Král má všechno – jen následník mu chybí. Ubohou Blanku děsí staré historky o zapuzených panovnicích, které nedokázaly porodit syny…

Zemřela dřív, než přišel mor
Své královské koruny si Blanka z Valois příliš neužije. Umírá záhy po korunovaci. Náhle a záhadně 1. srpna 1348 ve svých komnatách na pražském hradě. Je jí pouhých 32 let. Zejména staří dějepisci se domnívají, že Blanka podlehla moru, který tehdy v Evropě řádil. Moderní historik František Kavka to však vyvrací, neboť „morová rána postihla Čechy až o dva roky později“! Navíc je vyloučené, aby morem na královském dvoře onemocněl pouze jediný člověk. A žádný z dalších případů nákazy z inkriminované doby neznáme. Důvod Blančiny smrti tedy musíme hledat jinde…
„Snad se jednalo o tuberkulózu?!“ míní současný historik Jaroslav Čechura, podle kterého „pro Karla znamenala smrt manželky, s níž prožil – s přestávkami – více než čtvrt století, citelnou ztrátu…“ A teď pozor: „Ztrátu o to citelnější, že římský a český král neměl dosud následníka.“ Tady se možná také nachází jádro pudla. Není všechno právě naopak? Neoddychl si náhodou Karel, když jeho věčně hysterická manželka, až patologicky vyžadující jeho pozornost, zemřela? Konečně se může znovu oženit s princeznou, která mu porodí vytouženého syna. Musí nyní také řešit zapeklitou mocenskou situaci, jíž může rozlousknout právě skrze nový sňatek.

Hanbu by nepřežila
„Nerodí ti syny – tak se jí zbav!“ radí také Karlovi jeho nekompromisní otec Jan Lucemburský. Říkají mu to i další státníci. Pomineme-li předpoklad, že by si zbožný (ale on byl především politik!) Karel objednal vraždu vlastní manželky, pak se dá logicky předpokládat, že už postrádá důvod trávit s ní intimní chvíle. Blanka je opuštěná, sama s pocitem zbytečnosti. Ocitá se v neřešitelné situaci – Karel potřebuje potomka a je pouze otázkou času, kdy ji zapudí. Tu hanbu by nepřežila! A tak jedné noci třeba spolkne jed…

2. Příliš hloupá krasavice
Manželka: Anna Falcká
Životní data: 1329–1353
Původ: dcera rýnského falckraběte Rudolfa II.
Teorie o její smrti: otrava jedem

Všechen ten prapodivný kolotoč kolem Karlova sňatku s Annou Falckou začíná dávno předtím, než Blanka z Valois zemře. Vlastně v den jejich pražské korunovace, která se vůbec nelíbí římskému císaři Ludvíku Bavorovi. Zatímco na česko-bavorském pomezí dochází k půtkám, císařův syn Rudolf provokativně zaútočí na lucemburské Tyroly. To už si Karel nemůže nechat líbit! Vyráží na česko-bavorské pomezí. Jenže rozhodujícímu střetu mezi Bavory a Lucemburky zabrání náhlá císařova smrt na lovu v roce 1347.

Vděčí jí za hodně
Aby se Karel teď sám stal císařem, potřebuje většinu kurfiřtských hlasů (hlasů říšských knížat, která mají právo volby). Rozhodujícím je ten falcký, a vzhledem k tomu, že Karlovi právě (včas?!) zemřela manželka, rozhodne se oženit s mladičkou Annou Falckou. Svatba 33letého Karla IV. s půvabnou 20letou Annou se koná 4. března 1349 a ještě téže noci je v manželském loži „naplněna“. Slavnostní korunovace nové české královny, kronikáři zvané „Mečka“, proběhne 1. listopadu 1349 v pražské katedrále sv. Víta – to už je Anna ve vysokém stupni těhotenství. Svému muži a králi v lednu 1350 porodí prvního syna a dědice. Dostane jméno Václav. Karel je na vrcholu blaha. Manželce už vděčí nejen za císařský titul.

Otrávila Anna krále?
Rodinné štěstí se však brzy hroutí. Začne to tím, že Karel v říjnu 1350 onemocní podivnou chorobou, která ho na dlouhé měsíce upoutá na lůžko. „Šlo tehdy o náhle vzniklou tetraparézu či tetraplegii, to znamená obrnu čtyř končetin, jež měla zprvu hrozivý průběh,“ čteme u neurologa Ivana Lesného. Nikdo dodnes o podstatě Karlovy nemoci neví nic určitějšího. Moderní odborník sází na ochrnutí po pádu z koně při turnaji (ale proč se pak o tom nikde nepíše?!), starší historici se přiklánějí k teorii „jedu“. Podle neznámého kronikáře, pokračovatele Matyáše Neuburského, měli být viníky nespokojení čeští aristokraté (ale ti spíše „svého“ Karla protěžují!) či dokonce, poněkud nelogicky, jeho vlastní (jindy tak oddaný) bratr Jan Jindřich. Zajímavou myšlenku najdeme u Florenťana Mattea Vilaniho, který za viníka označuje – Annu Falckou! Ale proč by zrovna ona chtěla zabít člověka, který jí dává všechno?! Anna je sice krásná, ale ne příliš chytrá. Nemá prý v úmyslu Karla zabít. Údajně mu namíchá příliš silný „čarodějnický nápoj lásky“… Věc má svou logiku. Proč se příčina panovníkovy choroby veřejnosti tají? Pád z koně není důvod zapírat, stejně jako pokus vraždy aristokratickým odbojníkem. Fatální „omyl“ hloupé manželky pak jistě ano!

Dvě smrti v rychlém sledu
Karel se uzdraví, ale své ženě se vyhýbá, seč může. A pak přijde rána. 28. prosince 1351 náhle a bez zjevné příčiny umírá ani ne dvouletý následník trůnu Václav. Malý princ byl přitom zdravý jako řípa. O 13 měsíců později ho bude na onen svět následovat jeho matka. Souvisejí nějak spolu dvě nenadálé smrti na královském dvoře? Pokud vstoupíme na pole spekulací, tak určitá spojitost se zde určitě nalézt dá. Klíč k jejímu rozluštění může spočívat v Annině hlouposti. Skrze chlapce chce umanutá Anna vytrestat svého manžela za jeho nezájem. Ve své naivní hlavičce předpokládá, že když dítě zemře, král k ní opět přijde na lože. Dojde to všechno Karlovi?! Anebo se mu v hloupé naivitě přizná sama Anna? Svého cíle beztak nedosáhne. Naopak, manžel se od ní odtáhne ještě víc. A možná se jednoho dne rozhodne s ní skoncovat úplně… Kdoví, možná mu hloupá husička s královskou korunou na hlavě dává opět vypít silný „nápoj lásky“?! Karel ho pozná po vůni, v nestřeženém okamžiku vymění poháry, Anna vypije ten jeho a vzápětí už její půvabné tělo, ukrývající příliš prostinkou duši, zkroutí smrtelná křeč. I tak mohla zemřít Anna Falcká.

3. Milovaná císařovna
Manželka: Anna Svídnická
Životní data: 1339–1362
Původ: dcera svídnického knížete Jindřicha II.
Teorie o její smrti: oběť intrik Karlových nepřátel

Princeznu Annu Svídnickou – ač mladinkou a krásnou plavovlásku – si tentokrát bere Karel IV. za manželku ryze účelově. Snad ani netuší, jak výjimečným duchem jeho nová choť oplývá! Vyhlášeného erotika Karla IV. jistě potěší i mladinké a žádoucí tělo 14leté princezny, s níž uléhá na manželské lože jen čtyři měsíce po smrti předchozí ženy. Stane se tak „ve Svídnici, nikoliv v Budíně, jak soudí jiní dějepisci“, tvrdí Karlův životopisec František Kavka. Pikantní je pak nesporně i fakt, že původně byla Anna Svídnická zaslíbená Karlovu prvnímu synovi Václavovi. Ten však záhadně zemřel, takže nastupuje agilní tatínek. Je to opravdu politicky výhodný sňatek, díky kterému Karel získává důležitou oblast Svídnicka a Javorska na sever od českých hranic.

Konečně následník
Karel IV. musí krátce po svatbě „služebně“ do Pasova, ale co nejrychleji zase spěchá k mladičké choti. Zamiloval se! Po nechutných scénách s hysterickou Blankou a po děsivých zklamáních s hloupou princeznou z Falců, má teď po svém boku nejen krásnou a žádoucí milenku, nýbrž i nesmírně inteligentní, vzdělanou partnerku. Karel IV. je snad poprvé v životě opravdu šťastný. Anna Svídnická je 9. února 1354 v německém Trevíru korunována římskou královnou, aby pak spolu s manželem 28. září nastoupila cestu do Říma. Tam budou 5. dubna 1355 oba ozdobeni korunou císařskou.
Povinností císaře je hodně cestovat. Tentokrát ale s sebou bere manželku tak často, jak jen to jde. Trvá dlouhých pět let, než císařovna otěhotní. A přestože na svět přivede dceru – Elišku (narodí se 19. března 1358), nikoliv vytouženého syna, narození císařského potomka provázejí bouřlivé oslavy. Co je to však proti veselí, které vypukne o tři roky později?! 17. března 1361 se totiž 21leté Anně Svídnické a 45letému Karlovi IV. narodí syn Václav (+ 1419), který se později opravdu stane českým králem. „Přímo nezkrotná radost pronikla do písemností vydaných Karlem a jeho manželkou o této události,“ připomíná Kavka.

Komplikovaný porod
A stejně, jako to už v Karlově životě bývá, ze štěstí se nebude těšit příliš dlouho. Už 11. července 1362 Anna Svídnická umírá při „komplikovaném porodu“ dalšího dítěte (je to prý opět chlapec, ale zemře společně s matkou) buď na královském hradě v Praze, nebo na Karlštejně. To už se přesně neví. I samotné pozadí císařovniny smrti je podivné. V té době totiž Karlovo vojsko stojí před moravským městem Uherský Brod, kde se má utkat s koaliční armádou zrádného Rudolfa, vévody rakouského. Tomu se předtím podařilo rozbít dlouholetou lucembursko-anjouovskou koalici a proti císaři poštvat uherského krále Ludvíka (právě z rodu Anjou) a jeho matku Alžbětu Uherskou. Zpočátku po jejich boku stojí i mocný Ludvíkův strýc, polský král Kazimír III., ale toho teď Karel, snad úplatkem, vyšachuje ze hry. Poláci bojiště opouštějí, tím je předem rozhodnuto. Rudolfovo a Ludvíkovo vojsko nemá šanci porazit početnější císařské. Proradného intrikána Rudolfa by po prohrané bitvě čekala jistě poprava a Ludvíkova země by spadla pod Karlův dohled. Zrádcům teď pomůže jen zázrak, nebo smrt…

Rychlá změna se nekoná
„Nemusíme prohrát,“ uvažuje možná intrikánka Alžběta Uherská. „Pokud by Anna Svídnická zemřela při porodu, císař z piety bitvu odvolá – anebo tak učiníme my z téhož důvodu.“ Otázkou tedy je, zda za smrtí rodičky náhodou nestojí zrádná koalice. Faktem je, že po Annině smrti se obě vojska rozejdou. Bitva se nekoná. Císař Karel teď opravdu truchlí. Zavře se na dlouhé měsíce na Karlštejně, vyzdobeném řadou portrétů Anny Svídnické – například v podobě překrásné Ženy sluncem oděné. Žádná další rychlá výměna manželek se tentokrát nekoná.

4. Lamačka mečů i srdcí
Manželka: Alžběta (Eliška) Pomořanská
Životní data: 1346–1393
Původ: vnučka polského krále Kazimíra III.
Teorie o její smrti: vražda

V císaři Karlovi se ale nakonec přece jen ozve politik. Má povinnosti k říši i k vlastní dynastii. Je přece ještě tolik významných postů, které může obsadit případnými následníky, a tak jsou už v dubnu 1363 v plném proudu jednání o jeho dalším sňatku. Tentokrát si má 47letý Karel IV. vzít za manželku 16letou Alžbětu (Elišku) Pomořanskou, vnučku onoho krále, který tak nečekaně opustil opozičníky u Uherského Brodu. Ke svatbě si Karel vybere Hod Boží svatodušní, tedy 21. květen 1363. Alžběta je v Praze korunována 18. června 1363 a dostává obvyklá věnná města českých královen: Hradec Králové, Vysoké Mýto, Chrudim, Kostelec nad Labem a Mělník. Jako císařovna bude pomazána v Římě 1. listopadu 1363.

Po Karlově smrti se láme chleba
Karlovi nastává dlouhá a nyní již doživotní pouť po boku nejen fyzicky (císařovna dle kronikářů „na Karlovo výhradní povolení“ na veřejnosti „trhala zbroj a lámala meče“!), ale i duševně a intelektuálně silné životní družky, která je navíc výtečnou ekonomkou. A když k tomu připočteme výjimečnou Alžbětinu plodnost, není divu, že i se svou čtvrtou manželkou je Karel navýsost spokojen. Však mu také porodí budoucího římského císaře Zikmunda Lucemburského (1368–1437) – ale o jeho zvolení už se Karel nedozví. Umírá 29. listopadu 1378 na zápal plic. Jeho místo na českém trůnu zaujme syn Václav z manželství s Annou Svídnickou. Jenže toho otec příliš rozmazlil. Nový panovník tak není nic víc než notorický opilec. Mocichtivá Alžběta Pomořanská za zády nevlastního syna protěžuje vlastního. Ze všech sil se snaží Václava odstranit z politické scény a prosadit vlastní regentství…
Existuje dokonce teorie, podle níž byl Václav IV. císařovnou otráven přímo ve dnech pohřbu svého otce, jenomže přežil. (Během svého života ostatně „ustojí“ několik atentátů. Snad i díky vysoké toleranci na alkohol, a tím i jiné drogy vydrží vyšší koncentraci jedu, než jeho spolustolovníci, kteří na otravu umírají.)

Náhle mizí ze scény
Václav IV. sice ví o panovačnosti své nevlastní matky, ale protože ho otravují dvorské ceremonie a raději se toulá po lesích, loví a užívá života, přenechává často vládu nad českou zemí právě v jejích rukách. A potenciální regentka se činí. Upevňuje moc, má úzké vztahy s církví… Možná by záhy pevně uchopila také otěže celé vlády, kdyby náhle nezmizela z politické scény! Neznámo kam. Neexistuje jediný dobový záznam o její smrti.
„…dne 14. února 1393 zemřela na svém sídle v Hradci Králové císařovna-vdova Alžběta (Eliška) Pomořanská,“ čteme jen strohou poznámku u Karlova moderního životopisce Jiřího Spěváčka. A teď pozor: „…jež … Václava v lásce neměla.“ Kolika lidem tehdy muselo odlehnout, když náhle ta stará ambiciozní dáma a nekompromisní intrikánka skonala?! Zejména tedy českému a římskému králi Václavu IV., ale také Joštu Lucemburskému, který jako synovec Karla IV. také natahuje ruce po obou trůnech… A co takoví „milci“, královi rádci z řad nižší šlechty v čele s neúprosným intrikánem Zikmundem Hulerem? Ti by se za Alžbětiny regentské vlády opět rozplynuli v nic! Kdokoliv z nich měl důvod císařovnu-vdovu zavraždit. Mohla umřít přirozenou smrtí – jistě – ale to neodpovídá rychlosti, s jakou zmizela z politického života, a mlčení, jaké její konec provází.

Luboš Y. Koláček

„Erotická korunovace
Karel je 2. září 1347 korunován českým králem. Blanka z Valois pak královnou.
„Za tímto účelem dal zhotoviti novou nádhernou korunu z čistého zlata posetou 120 drahokamy a stanoviti zvláštní listinou řád korunovační,“ píše prvorepublikový historik Rudolf Dvořák. Karlův unikátní Korunovační řád obsahuje celou řadu specifik. Mimo jiné tu následující: „Královnina košile a šat musí být zepředu i zezadu otevřeny až k pasu a pan arcibiskup ji musí pomazat svatým olejem na hlavě do podoby kříže, na hrudi a na lopatkách.“ Na „věčné časy“ tak Karel umožní celebrujícím arcibiskupům, řídícím se jeho Korunovačním řádem, užít si pěkně zblízka nahého těla královny

Svatební trik na papeže
Karel potřebuje papežův souhlas, aby se mohl oženit se svou druhou ženou Annou Falckou. Ten ho však jen tak neudělí. Wittelsbachové, k nimž Anna rodově patří, jsou momentálně v klatbě a navíc se papež bojí příliš silného Lucemburka. Karlovi rádci proto vymyslí výtečný trik. Ovdovělý panovník se „na oko“ uchází o dceru anglického krále, což papež schválí, vydává povolení ke svatbě – ale do kolonky „jméno nevěsty“ už si Karel vyplní „Anna Falcká“! Papeže si tak definitivně rozhněvá, bude však císařem! Dokonce i s Eduardem III., králem Anglie se domluví. Slíbí mu napříště politickou i vojenskou podporu. Svůj slib dodrží.

Zaostřeno na dobu

Evropa
Na konci 13. století se obecně zhoršuje evropské klima. Kvůli tomu dochází k opakovaným hladomorům. Celá Evropa pak prochází na počátku 14. století obdobím vleklé hospodářské krize, která v některých oblastech, například v severní Evropě či ve Vlámsku, dokonce končí fatálním hladomorem. Ten s sebou nese i snížení obranyschopnosti lidského organismu. Bujení nakažlivých nemocí, včetně moru, začíná.

Anglie versus Francie
Mezi oběma evropskými mocnostmi zuří v letech 1337–1453 tzv. stoletá válka. Její příčinou je spor o nadvládu ve Flandrech a v jihozápadní Francii. Záminkou pak neuznání nástupnictví Eduarda III. na francouzský trůn. Angličané nakonec ztratí všechna francouzská území, která před válkou vlastnili, kromě Calais a Normanských ostrovů.

Evropa
Armády táhnou Evropou. Plenění dobytých vesnic, vraždění loupení a znásilňování obyvatel je běžnou praxí. Jenže všeho do času. Ke stoleté válce proto patří i častá lidová povstání – třeba takzvaná jacquerie ve Francii (1358), rolnická vzpoura v Anglii (1381), ale také průběžné městské rebelie ve Španělsku, Itálii či Nizozemí.

Vídeň
12. července 1359 vévoda Rudolf IV. Habsburský, zvaný Zakladatel, pokládá ve Vídni základní kámen k novému gotickému rozšíření Dómu svatého Štěpána. Podobně jako jeho tchán Karel IV. pozvedá význam Prahy a rozšiřuje katedrálu Sv. Víta, chce také Rudolf povýšit Vídeň a učinit z ní důstojné vévodské sídlo.

Wales
V červenci 1378 anglický špion Jon Lamb zavraždí Owaina Lawgoche, waleského vojáka, který ovšem ve stoleté válce bojuje na straně Francouzů proti Angličanům. Angličané mají na něj spadeno – také proto, že si úspěšný válečník brousí zuby na waleský trůn.

Litva
Pobaltská země se na konci 14. století stává největším státem východní Evropy. Litva totiž rozšíří svá území hluboko do nitra někdejší Kyjevské Rusi a navíc se roku 1386 sjednotí s Polskem.

Balkán
Po vážném narušení stability byzantské říše čtvrtou křížovou výpravou získávají Osmané ve 14. století výhodné podmínky k dalšímu rychlému postupu. Roku 1354 Turci přeplují úžinu Dardanelly a po vítězství na Kosově poli (1389) a u Nikopole 1396 se stávají pány Balkánu.

Zaostřeno na osobnosti

Osman I. Gází
Turecký sultán (asi 1258 – asi 1324) je považován za zakladatele mohutné osmanské říše. Své území začíná rychle rozšiřovat výboji proti Byzanci. Postupně se na jeho stranu přidává řada seldžuckých náčelníků. Turci si pod Osmanovým vedením osvojí umění mořeplavby a podnikají pirátské nájezdy na ostrovy v Egejském moři.

Klement VI.
Pierre de Rosieres (1291–1352) patří mezi papeže, kteří sídlí v tzv. avignonském zajetí. Odtud má blízko k francouzskému královskému dvoru, kde se mimo jiné stává učitelem budoucího císaře Karla IV. Dokud je Klement VI. u moci, jde Karlovi, už jako vladaři, na ruku. Pražské biskupství třeba povýší na arcibiskupství. Zaměřením je ale jedním ze „světských papežů“ – spíše ctitel umění a estét než kněz.

Arnošt z Pardubic
První pražský arcibiskup pochází z rodu pánů z Pardubic. Během svých studií v Itálii se Arnošt (1297–1364) seznamuje s budoucím Karlem IV., následníkem českého trůnu, a spřátelí se s ním. Bude to právě on, kdo posadí na Karlovu hlavu českou korunu. Po založení pražské univerzity se roku 1348 Arnošt stane jejím kancléřem.

Ludvík I. Uherský
Za Ludvíkovy vlády dosáhne Uhersko postavení evropské velmoci a prožívá rozkvět. Král Ludvík (1326–1382) se opírá o nižší šlechtu a města, kterým poskytne četná privilegia. V roce 1367 založí první uherskou univerzitu v Pécsi.

Edvard z Woodstocku
Nejstaršímu synovi anglického krále Eduarda III. se přezdívá Černý princ (1330–1376). Přezdívka se však objevuje až téměř 200 let po jeho smrti. Buď odkazuje na barvu brnění, nebo vychází z Edvardova nadšení pro boj. Lidé říkávali, že bojuje jako satan či ďábel. Každopádně patří k nejslavnějším válečníkům své doby.

Albrecht III. Habsburský
Za vlády rakouského vévody (1349/1350–1395) z rodu Habsburků dochází k častým konfliktům mezi ním a jeho mladším bratrem Leopoldem. Jejich výsledkem je rozdělení rakouských zemí i samotné dynastie. Vzniká tak albrechtinská a leopoldinská linie Habsburků.

Johanna Bavorská
Jako první manželka Václava IV. se Johana (asi 1356–1386) stává římskou a českou královnou. Umírá však předčasně, aniž by svému muži dala následníka trůnu. Nad její smrtí se vznášejí otazníky. Podle jedné verze umřela na mor, podle jiné ji napadl Václavův lovecký pes. Své manželce dá král vystrojit velkolepý pohřeb, kterého se ale osobně nezúčastnil.