Helenisin blog

Vitam Vas

Rozmarilosti

Nejdražší rozmařilosti mocných: Churchill prokouřil téměř 77 milionů korun! Churchill prokouřil téměř 77 milionů korun!


Limuzína, vyložená 23karátovým zlatem a 4000 zrcadel pro krále

„Jakže? Nemáme peníze? Jaká opovážlivost!“ vzteká se Ludvík XIV., když se mu ministr financí Colbert snaží zatrhnout další objednávku tun zrcadel z Benátek. Takhle to dál nepůjde, usuzuje finančník. Je třeba zakročit a recept na výrobu lesklých skel z Benátek vyzískat – i za cenu násilí, únosů, špionáže, falšování a vražd.

Pubertální král miluje všechno, co se blyští
Kdo: Ludvík XIV., francouzský král
Kdy: vládl v letech 1643–1715
Na čem „ujížděl“: zrcadla
Kolik za to utratil: každý rok v přepočtu asi 15 milionů korun, další desítky milionů za stavby a úplatky
Zajímavost: Francie kvůli králi, který měl úchylek více, málem zkrachovala


Na trůn mocné Francie 17. století právě usedá rozmařilý král Slunce, Ludvík XIV. (1638– 1715). Kalendář ukazuje 7. června 1654. Hosté korunovace se tváří nezúčastněně. Kdo může vědět, že teprve šest let po obléhání Prahy Švédy začíná éra luxusu? A že se Francie stane jeho centrem? Celosvětový hlad po čemkoliv drahém odstartuje Ludvík takřka okamžitě. Pořídí si totiž oblek s 200 diamanty a 1500 karáty. V době korunovace ještě nefungují elegantní kavárny, dámy nešílí po vysokých účesech. Šampaňské je považováno za cosi, co vnikne zkažením dobrého vína. A to se má brzy změnit rukou Ludvíka. Ten se nyní jen nepatrně chvěje, když přebírá pohár vína na svoji počest. 15letý mladík se podívá kolem a sebevědomě se usměje. „Vive la France!“

Měl 29 zrcadel proti akné?
Král z rodu Bourbonů a nejdéle vládnoucí francouzský panovník, kterého cítíte za roh díky vrstvě parfémů, má mnoho nákladných úchylek. Miluje módu, střevíce i diamanty. K žádné své vášni se však neváže takový detektivní příběh, jako k jeho touze pro zrcadlech. Král Slunce je všímavý ke všemu, co se třpytí a blýská – a také ke všemu, co mu může pomoci s osobní toaletou. Zrcadla, vyráběná v Benátkách, představují výdobytek módy. Mladíček si jich, snad aby mohl zamaskovat pubertální problematickou pleť, pořizuje jako pomůcky k líčení hned 29! A s překvapením pozoruje, že prosvětlují, násobí jas a zvětšují prostor. Toho by se dalo využít pro reprezentaci! Tou je král doslova posedlý, také je za ni schopen utratit tolik, že ohrozí státní kasu.

Benátky: Zrcadlový ráj
A když si Ludvík něco usmyslí, musí to mít. Okamžitě sedne ke svému pracovnímu stolu, vezme do ruky ostře seříznutý brk a začne psát do Benátek. Nikde jinde složitá tajemství vyfukování blyštivých skelných destiček neovládají. Už za pár týdnů do Francie míří zakázka 216 beden zrcadel, z toho většina pro královský palác! Choulostivý náklad váží skoro 30 tun – tedy jako dva klasické traktory Zetor. A krále rozmar nepřechází. Každý rok kupuje asi 400 dalších zrcadel – a je schopen za ně utratit v přepočtu na dnešní peníze 15 milionů korun! Kus tedy přijde skoro na 40 000. Ovšem za jaký kus! Skláři té doby nejsou schopni vyrobit nic většího než destičku o rozměrech pár desítek centimetrů. Anna Rakouská (1601–1666), matka Ludvíka, má zrcadlo o rozměrech 45x38 centimetrů – a je druhé největší v zemi. Francouzský dozorce financí Nicolas Fouquet (1615–1680) vlastní ještě o kousek větší.

Špioni hledají skláře
Takové nesmyslné rozhazování se brzy znelíbí ministru financí Jean-Baptistu Colbertovi (1619–1683). Stojí před ním obrovský problém: Není možno sponzorovat Benátky a král se své vášně nehodlá vzdát. Nezbývá proto nic jiného, než je začít vyrábět ve Francii. A samozřejmě ještě krásnější než ta benátská. Jenže italská vláda zbystří. Přesně odhadne, co má Francie v úmyslu – a pohrozí svým nejlepším sklářům, že za prozrazení nebo útěk jejich příbuzných je čeká tvrdý žalář. Agenti by je stejně vypátrali – a jako praví mafiáni nenechali naživu. Francouzský vyslanec v Benátkách Pierre de Bonzi (1631–1703) proto s lákáním sklářů do sídla na Loiře moc neuspěje! Sklářský mistr Le Motte je napůl unesen. Možná se mu odchod z Benátek hodí – šušká se, že tam má na svědomí vraždu kněze! Za mistrem do země vína přicházejí okamžitě další čtyři skláři. Francie jim za to nabídne milionové odškodné. Jen na ukázku, dva z nich dostanou v přepočtu na dnešní peníze 55 milionů korun!

Zrcadlový sál bude!
Do Francie jsou složitě dopraveny i manželky sklářů – za nevelkého nadšení manželů. Pařížanky, okukující skláře svlečené do půl těla ve veřejném provozu nově založené sklárny, byly přece tak krásné! Nikdo netuší, jak dlouho nová sklárna přetrvá – vzniká roku 1665 a pod názvem Saint-Gobain funguje dodnes. 29. dubna 1666, pár měsíců předtím, než Britům zavaří velký požár Londýna, mají skláři slavný den – přijíždí je navštívit sám král. Zrcadla se přestanou odebírat z Benátek – a ve Versailles se buduje obří zrcadlový sál. Celý interiér pod vedením architekta Julese Hardouina Mansarta (1646–1708) stojí v přepočtu na dnešní peníze 561 milionů korun. O novém divu světa, určeném samozřejmě na monumentální reprezentaci Francie, se neustále píše. V jedné básni vévody de Saint-Aignana se prohlašuje: „Díky odrazům tolika zrcadel mění ohnivá záře všech diamantů zdobících celý dvůr temnou noc v nejjasnější den.“

Stejně je to podvod
Sál má 17 ploch o rozměrech 5,5 krát 2 metry vyplněných 21 zrcadlovými tabulkami. To je 187 metrů čtverečních skleněné plochy! Pro srovnání to je jako dva velké třípokojové byty… Roku 1682, i když interiér ještě není zcela hotov, nedočkavý král pořádá obří slavnost k příležitosti otevření – to už šampaňské jako ideální doplněk k nově se rodící vysoké francouzské kuchyni teče proudem. Leckdo z hostů se vidí poprvé v životě ve skutečné velikosti! Údiv nezná mezí, okouzleni jsou i siamští vyslanci na jedné ze státních návštěv roku 1687. Hned objednávají 4000 zrcadel pro svého krále. Ovšem tabulky svou velikostí nijak neohromují – největší má výšku 80 cm. Jde jen o celkový dojem, šikovně využívající světla a odrazů z oken. Skutečná revoluce přichází až se zrcadly nevyfukovanými, ale odlévanými. Ty vymyslel sklářský mistr Bernard Perrot. Ke konci století už mohou mít zrcadla, prapůvodní vynález starých Egypťanů, přes tři metry.

Pro smrt si šla v bílém
Kdo: Marie Antoinetta, manželka Ludvíka XVI.
Kdy: u moci mezi lety 1774–1792
Na čem „ujížděla“: výstřelky módy, drahé krajky, šperky
Kolik za to utratila: tolik, že bývá někdy označována „madame Deficit“ – přispěla k bankrotu
Zajímavost: dokázala odmítnout drahý briliantový náhrdelník


Marie Antoinetta (1755–1793) nemá v životě věru mnoho na vybranou. Nikdo se ji neptá, zdali chce dauphina Ludvíka, později obtloustlého a neimponujícího Ludvíka XVI. (1754–1793), za muže. Malé čtrnáctileté děvčátko odchází do Francie v roce, kdy se rodí Napoleon Bonaparte. Čeká ji muž, který má problémy nejen v sexuální oblasti, ale i s psychikou. Honosná svatba proběhne v roce 1770. Tato dcera Marie Terezie je ve Francii pro svůj rakouský původ okamžitě trnem v oku. Nezáviděníhodný osud si alespoň trochu oslazuje objednávkami módního zboží. Objednává krajky, šperky, pořádá plesy, na kterých se v nových modelech předvádí. Utratí v dnešním přepočtu miliony korun za jedinou objednávku. Šaten má hned několik desítek. Co neutratí za šaty, prohraje v kartách.

Pád monarchie oslavila novou garderobou
Ludvík vděčí Marii za mnohé rady v oblasti politiky, a tak její vášeň pro módu přehlíží. To se ale nepodaří ministrům, kteří začnou obviňovat Marii z poloprázdné státní poklady. Připisovat ale fintivé Marii bankrot je možná trochu nadnesené. Výdaje dvora činí pouhou desetinu státního rozpočtu. Ovšem že by královna zrovna šetřila, se také říct nedá. V době, kdy je u moci, vzniká styl rokoka. A panovnice začíná provokovat. Podle ní se pomalu, ale jistě řídí celý dvůr. Ekonomika se sice propadá, ale to ji netrápí. Rozhodně se nenechá omezovat a dál si nechává dovážet mušelín z Anglie a Rakouska za horentní sumy. Monarchie padá. Místo starostí si raději nechá na „oslavu“ ušít novou garderobu. Zelenou, purpurovou a bílou – protirevoluční barvy.

Na popraviště jde v bílém
Ovšem její vášeň ji nejednou dostala do velkých potíží. Příkladem je takzvaná náhrdelníková aféra. Banální příběh s náhrdelníkem by se jistě nestal tak slavným, kdyby nálada ve Francii nebyla tolik rozbouřená. Intrikami i převleky se neblaze proslaví ctižádostivá a nevýznamná hraběnka La Motte (1756–1791). Královnu nenávidí, a tak falešně jejím jménem požádá kardinála Louise de Rohana o koupi překrásného briliantového náhrdelníku nevyčíslitelné ceny. Marie Antoinetta ho skutečně chtěla, ale pro jeho cenu ho musela s těžkým srdcem odmítnout. Kardinál poslechne a navíc se stane ručitelem šperku. Ten se ale ke královně nikdy nedostane. Zatímco kardinál je zproštěn obžaloby, špatné světlo padá na královnu – že si vše vymyslela, lže a chce se zbavit lidí kolem sebe. Nenávist vyústí až ve svržení královského páru. Když je král popraven, Marie Antoinetta opět provokuje a nosí už jen zakázanou černou barvu. Když za devět měsíců, v říjnu 1793, vstupuje na popraviště, má na sobě skvostnou bílou róbu. Poslední, kterou uchovala před nájezdy rabiátů.

Vykouřil i 15 doutníků denně
Kdo: Winston Churchill, britský státník
Kdy: „prokouřil“ zhruba 70 let – od devadesátých let 19. stol. do roku 1965
Na čem „ujížděl“: doutníky
Kolik za to utratil: za celý život téměř 77 milionů, možná více
Zajímavost: nepodepsalo se to na jeho zdraví


„Dočetl jsem se v tisku, že kouření doutníků škodí zdraví. Rozhodl jsem se tedy, že nebudu číst noviny.“ Nebo: „ Nesmějí-li se v nebi kouřit doutníky, nechci tam!“. A do třetice všeho dobrého reakce na výrok polního maršála Montgomeryho (1887–1976), který prohlásil: „Nepiju. Nekouřím. Hodně spím. To jsou důvody, proč jsem stoprocentně ve formě.“ Reakce zněla: „Hodně piju, málo spím. A kouřím doutník za doutníkem. To jsou důvody, proč jsem ve formě na 200 procent.“ Kdo to řekl? Přeci slavný „závislák“ Winston Churchill (1874–1965), který pomohl vyhrát Británii druhou světovou válku.

Téměř 77 milionů za kuřivo
Vzhledem k tomu, že byl schopen vykouřit i 15 doutníků denně, a kouřil již od mladého věku, „prokouřil“ skoro přes 70 let. Jednoduchým matematickým výpočtem zjistíme, že pokud si opravdu těch 15 kousků za den dal, vykouřil víc než 383 000 doutníků. Kdyby totéž dělal dnes, a ještě šetřil a kupoval jen doutníky po dvou stovkách za kus, utratil by za celý život jen za kuřivo 76,6 milionů korun! Jenže on nejspíš nešetřil. Skutečná suma tak může být i mnohem vyšší. Doutník, dodnes znak úspěšného muže, přínos kultury Mayů a Aztéků, tak Churchill značně zpopularizoval.

Podepisuje s nimi i smlouvy
S doutníkem se nechává fotit, podepisuje smlouvy. Dokonale ovládá doutníkovou etiketu, která spočívá mimo jiné ve správném držení. Dále pak v kontrole před připálením, odříznutím ve správné vzdálenosti od špičky (asi 2 mm) a zapálení speciálními sirkami – nikoliv tolik oblíbenou bankovkou. Churchill samozřejmě umí i vyfouknout dým v krásných kroužcích. Doutník, který ke své nelibosti nemohl premiér vykouřit na konferenci v britském Blackpoolu 14. října 1950 a komusi jej daroval, vynesl na aukci v Liverpoolu v roce 2006 přes 15 000 Kč.

Diktátor sázel na kvalitu
Kdo: Saddám Husajn, irácký diktátor
Kdy: 1937–2006
Na čem „ujížděl“: auta, zvláště značky Rolls-Royce
Kolik za to utratil: za každé auto, kterých vystřídal nespočet, zaplatil přes 5 milionů korun
Zajímavost: často měnil značky, aby jej neidentifikoval případný atentátník


O automobily značky Rolls-Royce má zájem kdekdo. Není divu. Tyto automobily jsou po roce 1906, kdy tato britská společnost pro výrobu automobilů vzniká, považovány za nejkvalitnější na světě. Přesně, jak její zakladatelé Charles Rolls a Henry Royce zamýšlejí.
Ve své době v nich oslňují fanynky britský zpěvák Freddie Mercury (1946–1991), frontman Beatles John Lennon (1940–1980) nebo americký zpěvák Frank Sinatra (1915–1998), dnes třeba slavný fotbalista David Beckham (*1975). Miluje je i britská královská rodina. K nechvalně proslulým obdivovatelům této značky patřil i popravený irácký diktátor Saddám Husajn (1937– 2006). Střídá vozy pomalu jako ponožky – částečně asi i proto, aby znesnadnil svoji identifikaci. Po krku mu za celý jeho život jde nespočet lidí a zemí.

Limuzína vyložená zlatem
Na svých projížďkách v době, kdy se jeho život už chýlí ke konci a musí se stále ukrývat před Američany, si nejvíce oblíbí spolehlivý a patřičně luxusní kabriolet této značky. Převahu a nadřazenost je třeba dávat najevo na každém kroku! Auto z roku 2001 hodnoty téměř šesti milionů korun se pyšní vyhřívanými sedadly potaženými hnědou kůží, samozřejmou klimatizací a nejmodernějším CD přehrávačem, jaký je v té době k sehnání. S autem už ovšem najede pouhých 900 kilometrů. Ke konci života si pořídí ještě jednu limuzínu – Maybach, a nechává jí vyložit 23karátovým zlatem. Za její volant však už nikdy neusedne.

Tereza Švejdová

Milionářské výstřelky
• V módě je právě koupě vlastního klidného ostrova – slavný hollywoodský herec a režisér Mel Gibson dal za jeden takový v souostroví Fidži v přepočtu 252 milionů korun.
• Na letadlech „ujíždí“ brunejský sultán – ve sbírce má i boeing se zlatým nábytkem a dvě helikoptéry se zlatými kniply.
• Mnohé hvězdy už ochutnaly nejdražší dezert na světě – prodává se v restauraci na newyorském Manhattanu, zaplatíte za něj 1000 dolarů a obsahuje mimo jiné nejdražší čokoládu na světě Amedei Porcelana, madagaskarskou vanilku a ozdoba je ve tvaru listu z 23karátového zlata.