Helenisin blog

Vitam Vas

Omylem k dokonalosti

 

Počítače se na rozdíl od lidí nemýlí. Možná je v tom jejich slabost. Mají-li být dokonalejší, musí se umět učit z vlastních chyb.
Omylem k dokonalosti

Jeden z průkopníků psychologie Jean Piaget popsal zvláštní chování dětí ve věku od sedmi do dvanácti měsíců. Dítěti se ukáže hrač­ka, která se pak před jeho zraky schová do krabice A, jedné ze dvou krabic označených písmeny A a B. To se několikrát opakuje a dítě stále nachází hračku v krabici A. Potom se hračka opět před zraky dítěte schová do krabice B. Dítě ji však stále hledá v krabici A. Proč se tak děti chovají? Dět­ští psychologové k tomu mají několik vysvětlení. Podle Lindy Smithové z Indiana University v Bloomingtonu spočívá lidská inteligence na rovnováze mezi vzpomínkami na minulou zkušenost a schopností přizpůsobit se změněným podmínkám. Bez toho by člověk například nemohl řídit auto. Jeho ovládání má zažité, přesto musí neustále reagovat na nové podněty. Jde o spojení stability, kterou dodávají zkušenosti, a flexibility. Děti dělají chybu při testu s krabicemi A a B, protože mají schopnost ukládat si potřebné informace do paměti, neumějí se však ještě vyrovnat se změněnými okolnostmi. Při vývoji lidské inteligence se podle Smithové nejprve utváří stabilní složka, a teprve poté flexibilní.

UŽITEČNÉ CHYBY
Rachel Woodová a její kolegové z univerzity v Sussexu upravili experiment s krabicemi A a B pro jednoduchého robota. Měl se pohybovat do dvou virtuálních míst A a B podle toho, zda se z nich ozve určitý zvuk, nebo ne. Šestkrát se zvuk ozval z místa A, poté šestkrát z místa B. Během prvního experimentu ovládal robotův mozek standardní program, kterému se říká nervová síť. Robot bez potíží zamířil podle signálu do místa A. Když se signál změnil, vydal se bez zaváhání do místa B. Při druhém experimentu Woodová použila jiný program zvaný homeostatická síť.

něco podobného
Byl nastaven tak, aby si robot dokázal vzpomenout, jak dříve reagoval na podnět A. Jeho chování se změnilo. Při signálu z místa B opět zamířil do místa A. Jinými slovy udělal tutéž chybu jako roční dítě hledající hračku pod nesprávnou krabicí. Robot byl však schopen se ze svého omylu poučit stejně jako dítě, kterému se několikrát ukáže, že hledá pod nesprávnou krabicí. Jak dítě, tak robot pochopí změ­něnou situaci a stejnou chybu již neudělá. Znamená to, že programy založené na homeostatické síti sice dělají chyby, ale mohou se díky nim zdokonalovat.

 

POKUS S BARVAMI 
Otázkou vztahu zažité zkušenosti a bezprostředního vnímání barev se zabývali i vědci z Uni­versity College v Londýně. Vytvořili software, který určuje odstín šedé barvy tak, že jej porovnává se vzorky deseti tisíců odstínů získaných z černobílých fotografií spadaného listí. Pak přišel na řadu test vidění odstínů, v němž se lidé pravidelně mýlí. Software měl určit, jak se liší odstín šedých obdélníků, které jsou umístěny na tmavém pozadí, od těch na světlém pozadí. Vtip testu je v tom, že všechny šedé obdélníky mají stejný odstín, ale ty, které jsou na tmavém pozadí, lidé vnímají jako tmavší než ty, které jsou na světlém pozadí. Výsledek? Program se spletl stejně jako lidé. Je to možný důkaz toho, že iluze smyslového vnímání jsou výsledkem předchozích zkušeností. Také toho bude možné využít při vývoji robotů, kteří se musí umět přizpůsobit měnícím se okolnostem.
barvy - odstiny